od Beethovenovy smrti v tento den před 188 lety zuřila debata o příčině jeho hluchoty a generovala desítky diagnóz od spalniček po Pagetovu chorobu. Pokud by hluchota byla jeho jediným problémem, Diagnostika poruchy by mohla být snazší, i když jeho ušní problém byl podivného charakteru, který již nebyl vidět. Začalo to tak tajně a trvalo více než dvě desetiletí, než dokončilo zničení Beethovenova sluchu.
hluchota však byla jen jedním z mnoha zdravotních problémů, které Beethovena trápily po celý jeho život. Trpěl přerušovanými epizodami bolesti břicha a průjmu od rané dospělosti až do své smrti ve věku 56 let. Počínaje 30. lety měl opakující se záchvaty „horečnatých katarů“ (bronchitida), „revmatismus“ rukou a zad, trápení bolesti hlavy a zneschopnění zánětu očí. Během jeho posledního roku, vyvinul masivní ascites doprovázený krvavými zvratky svědčícími o cirhóze jater. Posmrtné vyšetření odhalilo zbytkové sluchové nervy, atrofii mozku, abnormálně silnou a hustou lebku, fibrotickou játra prošpikovanou uzlíky o velikosti fazolí, zvětšenou tvrdou slinivku břišní a abnormální ledviny. Nedávná analýza pramene vlasů, která měla být Beethovenovým zjištěným vysokým obsahem olova, ale bez rtuti.
Pokud, jak někteří navrhli, všechny tyto abnormality byly dílem několika různých poruch shromážděných v jedné chudé duši, syndrom dráždivého tračníku, alkoholická cirhóza a chronická intoxikace olovem by byly tři z nejpravděpodobnějších viníků. Beethovenovy opakující se epizody bolesti břicha a průjmu jsou jistě v souladu s diagnózou syndromu dráždivého tračníku. Jedná se však o diagnózu pouze proto, že její příčina není známa a nemá účinnou léčbu. Alkoholická cirhóza je rozumným vysvětlením Beethovenovy fibrotické jater, ačkoli cirhóza způsobená alkoholem obvykle nevykazuje uzliny velikosti popsané v Beethovenově posmrtné zprávě, ani by to nevysvětlilo zničení Beethovenových sluchových nervů. Chronická intoxikace olovem poškozuje nervy, a vzhledem k vysoké hladině olova zjištěné ve vzorku Beethovenových vlasů a možnosti, že víno, které konzumoval, bylo falšováno olovem, chronická intoxikace olovem je diagnóza, kterou nelze ignorovat. Přestože je olovo toxické pro nervy a také způsobuje břišní potíže, charakteristicky narušuje funkci motorických nervů (produkujících obrny), nikoli smyslové nervy, jako jsou sluchové nervy. Navíc břišní potíže nejčastěji spojené s chronickou intoxikací olovem jsou opakující se bolest, kterou měl Beethoven, a nevolnost, zvracení, ztráta chuti k jídlu a zácpa (ne průjem), kterou neměl.
pokud Beethovenova různá postižení byla výsledkem jediné nemoci spíše než množství nemocí shromážděných v jedné nešťastné osobě, pouze syfilis mohl vysvětlit charakter a průběh jeho nemoci, kromě prakticky všech nálezů po smrti. Syfilis, „velký imitátor“, má klinické projevy tak protean, že Sir William Osler byl dojat k poznámce: „kdo zná syfilis, zná medicínu.“V pokročilém stádiu, které může trvat desetiletí, než dosáhne vrcholu, může syfilis způsobit těžké poškození všech orgánů postižených Beethovenovou nemocí. Celé spektrum postižení vyvolaných infekcí bylo do značné míry zapomenuto díky příchodu penicilinu, který je velkolepě účinný při eradikaci infekce. Pokud však člověk zkoumá rozsáhlou literaturu věnovanou syfilisu před érou antibiotik, porucha se jeví jako vysoce uspokojivé vysvětlení prakticky všech Beethovenových onemocnění.
Beethovenova hluchota měla například průběh spolu s přidruženými abnormalitami akustických nervů zjištěnými při posmrtném vyšetření, které se nepodobají žádné poruše, se kterou se dnes setkáváme. Za více než tři desetiletí praxe konzultanta infekčních nemocí jsem se s žádným takovým pacientem nesetkal, ani jsem neměl několik významných neurologů a ušních specialistů, s nimiž jsem probíral Beethovenův případ. Ti, kteří praktikovali medicínu v době před antibiotiky, viděli mnoho takových případů pomalu progresivní, bilaterální destrukce akustických nervů. Častěji než ne, příčinou byla syfilis.
Beethovenovy epizody zánětu oka, které bychom dnes nazvali „intersticiální keratitida“, jeho tlustá lebka, nedeformující revmatismus, makrodeformální cirhóza, podrážděné střevo, mučivé bolesti hlavy („migrény“) a abnormální pankreas byly také projevy pokročilého syfilisu, se kterým se setkáváme během předantibiotické éry.
na rozdíl od exotičtějších poruch nabízených v průběhu let jako Beethovenova diagnóza, syfilis je nemoc, kterou by někteří považovali za příliš banální a nevhodnou, aby uhasili život tak pozoruhodného pacienta. Samotná myšlenka, že syfilis mohla být nemoc, která umlčela zdroj některých z nejvznešenějších zvuků, jaké kdy byly koncipovány, uráží náš smysl pro kosmickou harmonii. Nicméně, zatímco Beethoven byl umělec, byl také mužem. Na nemoci nic nezměnilo, že jeho devět symfonií, pět klavírních koncertů, houslový koncert, sedmnáct smyčcových kvartetů, opera, a třicet dva klavírních sonát byly jedny z nejskvělejších, jaké kdy byly složeny. Ani se nezastavilo, aby zvážilo, zda hluchota, kterou vyvolala, může narušit skladatelovu kreativitu, nebo naopak, posílit ji tím, že umožní Beethovenovi vnímat novou značku polyfonní hudby,která měla být jeho největším darem lidstvu.
Kredit Na Obrázek: „Klávesy Klavíru.“Public Domain via .